Příležitostně přispívám glosami do pořadu Dobré ráno s Dvojkou na Českém rozhlasu 2. Některé z odvysílaných se dají slyšet tady: http://hledani.rozhlas.cz/iRadio/?query=Klevisová&reader=&stanice%5B%5D=ČRo+Dvojka&porad%5B%5D=Glosa

Dá se napsat detektivka, ve které hrají podstatnou roli zvířecí hrdinové, a přitom je to kvalitní krimi? Ano! Přesvědčila mě o tom úžasná americká autorka Rita Mae Brown, jejíž dva romány s kriminální zápletkou jsem do Češtiny přeložila (první, Kéž bys byl tady, vyšel loni v létě v nakladatelství Motto a druhý, v originále nazvaný Rest in Pieces, jsem před nedávnem odevzdala přeložený a vyjít by měl letos v létě).

Rita Mae Brown touhle sérií dokazuje, že detektivka pro milovníky koček a psů se dá napsat velmi inteligentně, s citlivým nadhledem, jemným humorem a dobrou kriminální zápletkou. Vtip je postavený na tom, že zvířata mezi sebou komunikují, spolu se svými páníčky se účastní vyšetřování vražd a ledacos dokonce sama vyřeší - jenže lidem své závěry nedokáží sdělit, a tak musejí počkat, až vraha odhalí klasické vyšetřování, odhrávající se v hlavní linii příběhu. 

Ano, je to „jenom” pohádka - ale kvalitní a milá. Pokud už máte dost brutálních detektivek plných sadistických vrahů a zkorumpovaných politiků (a navíc milujete zvířata, což ale není podmínkou), bude vás tohle čtení bavit.

20. března je Mezinárodní den štěstí. Ideální příležitost podělit se o ukázku z chystané povídkové knížky Štěstí je zadarmo. Vyjde začátkem června!

UKÁZKA:

Pryč byly doby, kdy se bála sednout za volant, aby náhodou na pobřežní silnici nepotkala jiné auto... ovce... chodce bez reflexní vesty. Mohla si dovolit jet rychle; znala tu každou zatáčku, každou díru v asfaltu. Silnici lemovaly zážitky. Na tomhle odpočívadle kdysi nabrala do auta stopařku, farmářku Rose, ze které se pak stala její nejbližší přítelkyně. Z tohohle návrší s Ronem sledovali polární záři, když se vraceli pěšky z jedné oslavy ve vesnici – šlapali přes čtyři hodiny a při pozorování oblohy úplně vystřízlivěli. A na tomhle odpočívadle několik měsíců poté, co se sem přistěhovali, našla Merlina. Černobílé dlouhosrsté kotě, které se ve větru chvělo u krajnice, oči mělo vytřeštěné strachy a neuteklo před ní nejspíš jen proto, že mělo příšerný hlad.

I když ji poškrábalo a snažilo se ji zastrašit syčením, odvezla si ho na maják... a právě od toho dne se tu cítila doma.

A teď by se měla někam posunout.