"Vedle koček je statickým bodem a ústředním tématem této i předchozích povídkových knih moment rozhodnutí hrdinů ke změně, vidina lepších zítřků plynoucí ze zásadního rozhodnutí. Zajímavé je, že tento motiv nenápadně uplatňuje i u postav ve svých detektivních knihách. Zachycuje momenty obratu v myšlení, záchvěv odvahy, kterého se její postavy chytají jako stébla trávy a snaží se jít dál. Klevisová vypráví upřímně, s příměsí životní zkušenosti. Nad segmentárními životními útržky, které popisuje, se citlivě zamýšlí a své postavy obdarovává hojnou dávkou sympatií. Z jejích příběhů čiší laskavost a všudypřítomný punc vítězství dobra nad zlem. Lehkost a ladnost v jejích povídkách vždy byly a i teď zůstávají." - Lucie Zelinková, Právo

Došlo mi to loni na podzim. Povídala jsem si s mámou; řeč přišla na úspěch. Jaký je ten můj největší? A já si uvědomila: jako svůj největší úspěch nevnímám knížky, byť o tom, že jednou budu držet v ruce svoji vlastní knihu, jsem snila o dětství. Můj dosud největší úspěch nemá nic společného s mojí profesí. Zrodil se před sedmi lety, když k nám za jednoho deštivého podzimního večera oknem přišel toulavý kocour (příběh jsem použila v povídce Ten, který přišel oknem v knize Čekání na kocoura). 

Léto

11-07-2016

Asi by se teď hodilo psát sem něco o nové knížce nebo jejím křtu… jenže si nemůžu pomoct, tohle mě v poslední době potěšilo nejvíc! 

Ten bílý krasavec, který se se mnou brouzdá řekou, je jedenáctiletý Shaman, bývalý špičkový dostihový kůň. Pamatuju si, jak jsem ho v roce 2007 viděla vyhrát Velkou červnovou cenu a pak doběhnout čtvrtého v Derby (nejvýznamnějším rovinovém dostihu, kterého se kůň může zúčastnit jen jednou za život). Na sklonku dostihové kariéry zářil na skocích, uzavřel ji hattrickem v Poplerově memoriálu a loni na podzim se o něm psalo jako o „králi krátkých krosů”. Tenhle borec teď patří mojí kamarádce, která se o něj starala a jezdila na něm v tréninku už během jeho dostihových let.