Nová detektivka Zmizela v mlze

04-07-2017

Hotovo! Včera odešla do tiskárny moje žhavá novinka: detektivka Zmizela v mlze. Pátý příběh detektiva Josefa Bergmana se odehrává v severním Norsku, kam se ráda vracím (víc v sekci Blog). Knížka vyjde 17. srpna, takže kdo se chystá koncem léta na dovolenou, ještě si ji stihne koupit s sebou :-)

UKÁZKA:

 

Stačil jediný pohled na ležící ženu a Bergman věděl, že poklidnému rybaření je konec. Hned ho napadlo, že zemřela násilnou smrtí. Ta divná poloha na boku s rukou nepřirozeně zkroucenou pod tělem a vyvrácenou hlavou… Mohla se samozřejmě stát spousta jiných věcí. Přesto instinkt zkušeného kriminalisty Bergmanovi napovídal, že se dívá na oběť vraždy.

Chtěl na druhého rybáře zavolat, aby se těla nedotýkal, ale ten už mezitím odložil svoje věci na trávu, přistoupil k ženě, sklonil se a položil jí ruku na rameno. Zatřásl s ní a pak ji vzal za loket, jako by ji chtěl převalit na záda. Vzápětí se odtáhl, pomalu se napřímil a druhou rukou si promnul tvář. Nevykřikl ani neuskočil, prostě jen zůstal nad ženou stát a díval se na ni.

Bergman by rád zrychlil, ale právě procházel širokou tůní a proudící voda ho brzdila. Konečně se mu kamenité dno pod nohama začalo zvedat a za hlasitého šplouchání vyšel z řeky.

„Je mrtvá.“ Rybář k němu obrátil bledou tvář. Byl to vysoký zavalitý šedesátník v neoprenových brodících kalhotách. Zpod teplé vlněné kukly mu vyčuhovaly kudrnaté šedé vlasy. Mluvil anglicky a měl měkký zpěvný přízvuk – francouzský nebo španělský, hádal Bergman. „Předpokládám, že k ní nepatříte,“ pokračoval.

„Předpokládáte správně.“ Bergman odložil prut a batoh vedle věcí druhého rybáře. Všiml si úctyhodného lososa. Přidřepl vedle těla, ale ještě předtím bradou ukázal na rybu a prohodil: „To musel být hezký souboj.“

„Nádherný. Mám dnes dobrý den.“ Rybář zvážněl a pohlédl na ženu. „Tedy měl jsem.“

„Znáte ji?“

„Vůbec ne. Zdálky jsem zahlédl, že tady leží.“

„Odkud jste šel?“

„Kamarád mě vysadil o kus výš proti proudu. Přišel jsem po pěšině podle vody. Za půl hodiny…,“ pohlédl na hodinky „teď už vlastně za čtvrt by mě tu měl vyzvednout.“

„Odkud jste?“

„Parkujeme s karavanem v Syltefjordu… nebo se ptáte, odkud pocházím? Jsem z Paříže. A vy? Jste zdejší?“

Bergman neodpověděl. Jeho pozornost už plně zaměstnávalo tělo. Díval se na něj a vrýval si výjev do paměti, jako kdyby byl ve službě. Uvědomoval si, že není důvod zajímat se o příčinu smrti cizí ženy nebo vyzvídat, jak ji ten Francouz našel, ale nedokázal se chovat jen jako svědek. Zadíval se jí do oteklé tváře. Bylo jí něco mezi třicítkou a čtyřicítkou a měla kulatý obličej s širokými lícními kostmi, plnými rty, baňatým nosem a malýma očima. Pod napůl přivřenými víčky byly vidět šedozelené duhovky. Bergman zaznamenal zaschlou krev u nosních dírek, opuchlý jazyk vysunutý mezi zuby, nafialovělé zbarvení kůže a malé tečkovité fialové výrony na očních víčkách, čele a okolo rtů. Větrovku měla rozepnutou a pod ní jen tričko s dlouhým rukávem. Opatrně jí odhrnul vlasy, aby viděl krk. Jeho domněnka se potvrdila. Tenké pevné škrtidlo se zarylo do kůže, ale neprořízlo ji, takže netekla krev. Zanechalo po sobě jen výraznou vodorovnou rýhu. O kovovou strunu nejspíš nešlo, ta by tkáň přeťala, pomyslel si automaticky Bergman. Mohla to být třeba umělohmotná prádelní šňůra?

„Byla uškrcena. Něco takového si člověk těžko udělá sám.“ Vzhlédl k muži. „Vytočte 112 a nahlaste, že jste našel tělo. Je tady vůbec signál?“

Francouz vytáhl z náprsní kapsy mobil. „Slabý. Nebude na hovor stačit. Ale o kus výš proti proudu jsem volal kamarádovi. Nejspíš postačí popojít na nějaké vyvýšené místo nebo blíž k silnici a dovoláme se.“

Bergman kývl a sklopil pohled zpátky k ženě. Někoho mu připomínala nebo už ji možná někde viděl. Po vraždě uškrcením však lidská tvář bývá silně opuchlá, takže těžko říct, jak vlastně za živa vypadala.

„Musí tu ležet už nejmíň dvanáct hodin,“ řekl Francouz. „V tomhle chladu možná i déle. Vzal jsem ji za loket. Klouby už se neohýbají.“

Jinými slovy, rigor mortis už se plně rozvinul, pomyslel si Bergman a vzpomněl si na soudní patoložku Květu Arnoldovou, se kterou v Česku pravidelně spolupracoval. „Vy jste lékař?“

 

Francouz mezitím pomalu popošel za jeho záda, písek mu křupal pod podrážkami gumových bot. Bergman se rychle napřímil a otočil se k němu čelem. Obezřetnost je na místě. Ten rybář stál na písečné kose sám se zavražděnou ženou. Ačkoli tvrdí, že právě dorazil a nezná ji, může být všechno úplně jinak. Co když je to vrah, který se vrátil na místo činu, a když uviděl v řece dalšího rybáře, rozhodl se předstírat, že tělo právě našel?

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.