blog

blog (18)

Může se zdát, že v dnešní době už žádná tabu neexistují: o všem se přece píše, o všem se mluví. Jenže omyl. Jedno tabu přetrvává: testování na zvířatech. Zatímco se mazlíte se svojí kočkou, králíkem, psem, ne zase tak daleko od vás – v úplně stejné realitě jako je ta vaše – trpí v klecích kočky, králíci, psi a jiná zvířata. Trpí ve jménu lidského zdraví, pohodlí, čistoty, krásy. I v této chvíli. Jsou úplně stejní jako zvíře, které milujete. Myslí. Cítí. Bojí se. V roce 2015 bylo v České republice k pokusným účelům používáno 234 000 zvířat, mezi nimi několik set psů a koček a několik desítek opic. O tom se v běžném tisku nepíše, to se „pouze“ děje: za zavřenými dveřmi, skrytě, bez publicity. Mohla by vůbec taková reportáž vyjít v novinách, když některý z inzerentů možná na zvířatech testuje? Možná se vám o tom nechce číst; proč se rozrušovat? Ani mně se o tom nepíše dobře. Ale někdo by to dělat měl.

Slyšela jsem třeba tenhle názor: „Lidi se pohoršujou nad pokusy na zvířatech, jenže když jsou pak nemocní, běží si koupit léky, které se na zvířatech testovaly.“ Jenže opravdu jsou pokusy na zvířatech nezbytně nutné? Existuje řada alternativ, uvádí organizace na ochranu zvířat Svoboda zvířat. Problém je spíš v tom, že na jejich vývoj nejde moc peněz. Dočíst se o nich můžete zde: http://pokusynazviratech.cz/alternativy-k-pokusum-na-zviratech.htm

Možná vás napadá, že by to chtělo nějakou dobrou zprávu, a já ji mám. V roce 2013 došlo k průlomu: Evropská koalice za ukončení pokusů na zvířatech (ECEAE) dosáhla po třiadvacetileté kampani v Evropské unii zákazu dovozu a prodeje kosmetiky testované na zvířatech. Je to obrovský úspěch, jenže přesto ve většině zemí světa pořád zůstává testování na zvířatech legální… Navíc výrobci se snaží zákaz obcházet, takže to bohužel neznamená, že jakákoli kosmetika koupená v EU vznikla bez zvířecího utrpení - článek na toto téma najdete zde: http://www.dailymail.co.uk/femail/article-3127995/The-cruelty-free-cosmetics-make-brands-testing-animals-abroad-ones-trust.html

Navíc zákaz pro EU se vztahuje jen na kosmetiku, na výrobky pro domácnost nikoli. To se teď ECEAE snaží změnit.

 

Může být detektivka balzámem na duši? Novinka Vraždy na pokračování od americké autorky Rity Mae Brown (právě ji vydalo Motto) taková je. Překlad téhle kriminálky do Češtiny pro mě spadal do kategorie čirého potěšení. Bavila mě patřičně zamotaná detektivní zápletka podaná s jemným nadhledem a oproštěná od zbytečné krutosti, trefně popsaná atmosféra amerického maloměsta i svérázné postavy, které se objevovaly už v prvním díle téhle deketivní série (vyšel loni). Hlavní hrdinka Harry se zamiluje do muže, který je možná vrah, ale v příběhu jde ještě o mnohem víc… Rita Mae Brown šikovně střídá napětí s odlehčenými pasážemi, ve kterých se do vyšetřování lehce motá fena s kočkou. Když na tuhle autorčinu hru přistoupíte, milou nadsázkou se pobavíte a tu a tam se přistihnete, jak se při čtení detektivky… no ano, usmíváte. Vraždy na pokračování jsou v záplavě současné drsně realistické severské krimi produkce jako pohlazení. A právě tím je to výjimečná knížka.

Došlo mi to loni na podzim. Povídala jsem si s mámou; řeč přišla na úspěch. Jaký je ten můj největší? A já si uvědomila: jako svůj největší úspěch nevnímám knížky, byť o tom, že jednou budu držet v ruce svoji vlastní knihu, jsem snila o dětství. Můj dosud největší úspěch nemá nic společného s mojí profesí. Zrodil se před sedmi lety, když k nám za jednoho deštivého podzimního večera oknem přišel toulavý kocour (příběh jsem použila v povídce Ten, který přišel oknem v knize Čekání na kocoura). 

Asi by se teď hodilo psát sem něco o nové knížce nebo jejím křtu… jenže si nemůžu pomoct, tohle mě v poslední době potěšilo nejvíc! 

Ten bílý krasavec, který se se mnou brouzdá řekou, je jedenáctiletý Shaman, bývalý špičkový dostihový kůň. Pamatuju si, jak jsem ho v roce 2007 viděla vyhrát Velkou červnovou cenu a pak doběhnout čtvrtého v Derby (nejvýznamnějším rovinovém dostihu, kterého se kůň může zúčastnit jen jednou za život). Na sklonku dostihové kariéry zářil na skocích, uzavřel ji hattrickem v Poplerově memoriálu a loni na podzim se o něm psalo jako o „králi krátkých krosů”. Tenhle borec teď patří mojí kamarádce, která se o něj starala a jezdila na něm v tréninku už během jeho dostihových let.

Dá se napsat detektivka, ve které hrají podstatnou roli zvířecí hrdinové, a přitom je to kvalitní krimi? Ano! Přesvědčila mě o tom úžasná americká autorka Rita Mae Brown, jejíž dva romány s kriminální zápletkou jsem do Češtiny přeložila (první, Kéž bys byl tady, vyšel loni v létě v nakladatelství Motto a druhý, v originále nazvaný Rest in Pieces, jsem před nedávnem odevzdala přeložený a vyjít by měl letos v létě).

Rita Mae Brown touhle sérií dokazuje, že detektivka pro milovníky koček a psů se dá napsat velmi inteligentně, s citlivým nadhledem, jemným humorem a dobrou kriminální zápletkou. Vtip je postavený na tom, že zvířata mezi sebou komunikují, spolu se svými páníčky se účastní vyšetřování vražd a ledacos dokonce sama vyřeší - jenže lidem své závěry nedokáží sdělit, a tak musejí počkat, až vraha odhalí klasické vyšetřování, odhrávající se v hlavní linii příběhu. 

Ano, je to „jenom” pohádka - ale kvalitní a milá. Pokud už máte dost brutálních detektivek plných sadistických vrahů a zkorumpovaných politiků (a navíc milujete zvířata, což ale není podmínkou), bude vás tohle čtení bavit.