blog

blog (22)

Došlo mi to loni na podzim. Povídala jsem si s mámou; řeč přišla na úspěch. Jaký je ten můj největší? A já si uvědomila: jako svůj největší úspěch nevnímám knížky, byť o tom, že jednou budu držet v ruce svoji vlastní knihu, jsem snila o dětství. Můj dosud největší úspěch nemá nic společného s mojí profesí. Zrodil se před sedmi lety, když k nám za jednoho deštivého podzimního večera oknem přišel toulavý kocour (příběh jsem použila v povídce Ten, který přišel oknem v knize Čekání na kocoura). 

Asi by se teď hodilo psát sem něco o nové knížce nebo jejím křtu… jenže si nemůžu pomoct, tohle mě v poslední době potěšilo nejvíc! 

Ten bílý krasavec, který se se mnou brouzdá řekou, je jedenáctiletý Shaman, bývalý špičkový dostihový kůň. Pamatuju si, jak jsem ho v roce 2007 viděla vyhrát Velkou červnovou cenu a pak doběhnout čtvrtého v Derby (nejvýznamnějším rovinovém dostihu, kterého se kůň může zúčastnit jen jednou za život). Na sklonku dostihové kariéry zářil na skocích, uzavřel ji hattrickem v Poplerově memoriálu a loni na podzim se o něm psalo jako o „králi krátkých krosů”. Tenhle borec teď patří mojí kamarádce, která se o něj starala a jezdila na něm v tréninku už během jeho dostihových let.

Dá se napsat detektivka, ve které hrají podstatnou roli zvířecí hrdinové, a přitom je to kvalitní krimi? Ano! Přesvědčila mě o tom úžasná americká autorka Rita Mae Brown, jejíž dva romány s kriminální zápletkou jsem do Češtiny přeložila (první, Kéž bys byl tady, vyšel loni v létě v nakladatelství Motto a druhý, v originále nazvaný Rest in Pieces, jsem před nedávnem odevzdala přeložený a vyjít by měl letos v létě).

Rita Mae Brown touhle sérií dokazuje, že detektivka pro milovníky koček a psů se dá napsat velmi inteligentně, s citlivým nadhledem, jemným humorem a dobrou kriminální zápletkou. Vtip je postavený na tom, že zvířata mezi sebou komunikují, spolu se svými páníčky se účastní vyšetřování vražd a ledacos dokonce sama vyřeší - jenže lidem své závěry nedokáží sdělit, a tak musejí počkat, až vraha odhalí klasické vyšetřování, odhrávající se v hlavní linii příběhu. 

Ano, je to „jenom” pohádka - ale kvalitní a milá. Pokud už máte dost brutálních detektivek plných sadistických vrahů a zkorumpovaných politiků (a navíc milujete zvířata, což ale není podmínkou), bude vás tohle čtení bavit.

Tohle ráda čtu! Některé autory není třeba představovat, ale podělím se i o utajené klenoty, které jsem objevila čirou náhodou – a o to víc si jich vážím. Začnu méně známými jmény.

William Trevor

Irský autor, ročník 1928, patří k mým nejoblíbenějším. Mistr povídek a novel. Píše úsporně, nezaplétá se do jazykových kudrlinek, zato citu vkládá do příběhů vrchovatě. Připadá mi, že na to, jak je ve světě uznávaný (v roce 2012 například patřil k nejžhavějším kandidátům na Nobelovu cenu za literaturu, třikrát získal Man Bookerovu cenu) se o něm u nás málo ví – a také bylo do Češtiny přeloženo celkem málo jeho děl. Zajímavost: William Trevor píše každý den od čtvrt na sedm ráno a pracuje čtyři hodiny. „V těch několika hodinách před snídaní se cítím stejně energický a bystrý jako v šestnácti nebo sedmnácti,“ tvrdí. Novela Láska a léto se odehrává v padesátých letech na ospalém irském maloměstě, kde málokdo je úplně šťastný...

Herbjorg Wassmo

Norská autorka, která se narodila na souostroví Vesteralen vysoko na severu a než se stala spisovatelkou na plný úvazek, byla učitelkou v severním Norsku. Na zádumčivém severu se odehrává i většina jejích příběhů...

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát o nakupování oblečení. Zrovna já, která chození po obchodech a přebírání hadrů považuju za nutné zlo. A nakonec píšu právě proto. Snažím se sháněním věcí trávit co nejmíň času – a když k narozeninám nebo Vánocům dostanu něco na sebe, jsem tak strašně vděčná, že mi dotyčný ušetřil námahu! Jenže občas člověk dospěje do bodu, kdy mu dojde, že buď zruší všechny schůzky a zašije se už navždy doma v teplákách... anebo vyrazí do obchodu.