blog

blog (22)

Jezdím často do Holandska. A Holanďanům závidím ty nádherné písečné pláže... a jídlo. Čerstvé slanečky s cibulí. A ty sýry! Ale nejde jen o typické holandské dobroty. Jde hlavně o to, že v každé mrňavé vesnici v té nejobyčejnější sámošce máte možnost volby: buď nakoupíte levně anebo kvalitně. Úplně všude se dají koupit dobré sýry. V běžných českých potravinách nemáte šanci na ně natrefit ani před Vánoci.

Každý rok se na něj těším. A rozčiluje mě ten hysterický poprask, který se okolo něj vždycky v březnu strhne. Proč proti změně času skoro nikdo neprotestuje na podzim, kdy se ze dne na den snese otravná tma o hodinu dřív? Vždyť je to taky časový posun, taky si tělo musí zvykat na změnu. Já tedy mívám na podzim vztek. Ale teď? Nádhera! Konečně budu moct o hodinu déle pracovat na zahradě nebo chodit po lese. A taky budu moct jít spát o hodinu dřív. A to je nejvíc! 

Pamatuju si to úplně živě. Bylo mi deset a nevlastní táta mi z kongresu ve Státech přivezl žluté tričko se třpytivým potiskem: palma v zapadajícím slunci, moře a nápis Florida. Nosila jsem ho do roztrhání. Za totality symbolizovalo pro mě nedostupný svět.

Přeju svým čtenářům krásný rok 2018 naplněný přesně tím, čím si ho naplnit přejete.

Chcete ho odstartovat dobrým pocitem? Mám návrh: zapomeňte, že právě začíná období slev, a raději své peníze investujte do něčeho, co má opravdu smysl. Zlepšete někomu život. (Já hlasuju za zvířata, protože ta si v dnešním světě ovládaném lidmi jen těžko pomáhají sama.) Než příště přihodíte do košíku ještě jedno šampaňské nebo si koupíte další tričko, zamyslete se, jestli se bez té věci třeba nedokážete obejít. A jestli ano, věnujte pár stovek, které jste za ni chtěli utratit, na dobrou věc.

Já si vybrala Strom splněných kočičích přání, kociciprani.cz.

Až do 6. 1. tam konkrétním kočkám z konkrétních útulků můžete poslat peníze na dárek, který si přejí, anebo (pokud už je obdaroval někdo jiný) můžete kterékoli z nich přisypat trochu peněz na krmení do misky. Každé zvířátko totiž nemá takové štěstí jako třeba Liduška Pišta (na fotce), kterou jsme jako koťátko spolu s jejím bratříčkem zřejmě zachránili před tím, aby posloužila jako krmení pro plazy. Odnesli jsme si je doslova na poslední chvíli. Oba pak u nás prožili dlouhý a šťastný život... ale kolik je zvířat, kterým takhle pomůže náhoda? Kolik jich má smůlu hned na počátku života? Kolik jich třeba až ve stáří skončí v útulku - například proto, že jejich majitel zemřel a dědicové se jich okamžitě zbavili? Mimochodem, stará zvířata zůstávají v útulcích nejdéle a mnohá tam již dožívají. Většina lidí si totiž chce raději odnést domů mládě než moudrého a důstojného starého pána či dámu.

Hodně radosti z dobrých skutků :-)

Představte si, že zatímco jste nebyli doma, někdo cizí přišel do vašeho bytu a odnesl všechen nábytek, vyboural příčky a nechal po sobě jen suť. Vy se nemůžete nijak bránit, protože takové jednání je normální a legální. Nepříjemný pocit? Tak přesně takhle se cítí divoká zvířata, když člověk drancuje krajinu, v níž žijí. Divoká příroda tu není od toho, aby ji člověk vytěžil do mrtě ve svůj prospěch. Není tu ani proto, aby sloužila jako kulisa k našim výletům, sportu a relaxaci. Je to především něčí obývák a ložnice.

Strana 1 z 4